V roce 2182 se může obří asteroid srazit se Zemí a vyhladit na ní veškerý život. María Eugenia Sansaturiová a další vědci z univerzity ve španělském Valladolidu k odhadnutí potenciálního nebezpečí použili dva matematické modely.
Zjistili, že celková pravděpodobnost, že se asteroid s názvem 1999 RQ36 se Zemí před rokem 2200 skutečně srazí, je asi jedna ku tisíci. V roce 2182 se však tato šance nápadně zvýší – asi o polovinu. Za kritické pak výzkumníci považují datum 24. září.
Pravděpodobnost srážky tohoto asteroidu se Zemí se může zdát být zdánlivě nízká. V porovnání s asteroidem Apophis, u nějž je šance na střet s naší planetou jedna ku 250 000, však vyhlídky tolik optimistické nejsou.
Vědci z celého světa proto už před časem začali vymýšlet způsoby, jak katastrofě předejít a dráhu asteroidu odklonit. Některé působí jako ze sci-fi filmu, jiné jsou realističtější. Jednou z možností je odpálit přímo na asteroidu jadernou hlavici, což však obnáší jisté etické i politické problémy. Asteroid se navíc může jen roztříštit na množství menších kusů a planetu ohrožovat i nadále.
Další scénář počítá s tím, že by flotila vesmírných lodí mohla speciálními odrazovými zrcadly pomocí slunečních paprsků odpařit povrch tělesa. To by z asteroidu uvolnilo proud plynů, a ten by jako proudový motor objekt vychýlil.
V neposlední řadě vědci často hovoří o tzv. gravitačním traktoru. Pod tímto termínem se skrývá vesmírná loď, která by do asteroidu narazila a vlastní gravitací ho vychýlila z dráhy. V takovém případě by však bylo nutné, aby byl podobný "vesmírný posel" vynalezen v dostatečném předstihu.
Objekt 1999 RQ36 byl objeven před jedenácti lety a v průměru měří 550 metrů. Nyní se nachází za Sluncem a pozorovatelný bude až příští rok na jaře. Je součástí skupiny tzv. potenciálně nebezpečných planetek – těles, u nichž vzhledem k jejich dráze a velikosti hrozí srážka se Zemí. Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) podobných objektů eviduje přes 800 a předpokládá se, že v celé sluneční soustavě jich je mezi 1 000 a 1 100.
Asteroidy objevil italský astronom Giuseppe Piazzi v roce 1801. Jde o pozůstatky raného solárního systému z období před 4,6 miliardami lety, které mají svůj původ v asteroidovém pásu mezi Marsem a Jupiterem. Právě tam se nachází kolem milionu kamenných, niklových a železných objektů.